Naučná stezka - Fortyfikacje Trójkąta Lidzbarskiego a okolí

V roce 2014 byla zřízena severovýchodně od města Orneta naučná stezka po opevnění Heilsbergstellung. Na 3 kilometry dlouhém okruhu se nachází poměrně zajímavý vzorek objektů budovaných v tomto prostoru. Cesta k parkovišti odbočuje při jízdě z Ornety z hlavní silnice č. 513 za osadou Krosno v prudké levotočivé zatáčce. I když je na většině map příjezd značen jako silnice, jedná se o lesní cestu na hraně sjízdnosti pro osobní automobily. U začátku stezky se nachází malé parkoviště s odpočívadlem (54.1342119N, 20.2492558E)

První dvojice objektů se však nachází již kilometr před parkovištěm. Jedná se o dva před linii opevnění předsunuté bojové objekty, které zde tvořily oboustranný uzávěr. Jižně od cesty se nachází střední bojový objekt pro těžký kulomet v odolnosti B1 (č. 1 na mapě), který měl svojí malbou působit západním směrem. Naopak severně od cesty se nachází lehký bojový objekt v odolnosti C pro těžký kulomet (č. 2), který svojí palbou působil do opačného směru, tedy proti linii opevnění, která se nachází východním směrem. Oba se zachovaly ve velmi dobrém stavu.

Přímo u parkoviště se nachází zrekonstruovaný lehký bojový objekt pro těžký kulomet v odolnosti D napojený na zákopový systém (č. 3). Osazena zde byla kopie vchodový dveří a rekonstruován interiér. Stezka je vybavena řadou velmi kvalitně zpracovaných informačních tabulí. Přímo u cesty se nachí kulometný objekt pro přímou palbu těžkého kulometu v odolnosti B1 (č. 4). Také on prošel drobnější rekonstrukcí a zachoval se ve velmi dobrém stavu.

Následují dvě dvojice lehkých kulometných objektů pro těžký kulomet v odolnosti D. První dva objekty (č. 5 a 6) se zachovaly v dobrém stavu, jsou pouze zbavené panacéřových dveří a desek pro těžký kulomet o síce 2 cm. První z nich má zachovalé zimní maskování, zatímco druhé nese stopy po běžném "letním". Následující dva takové štěstí neměly (č. 7 a 8) a byly v poválečném období zcela zničeny. Druhý z nich byl kvůli vysoké hladině spodní vody umístěn do betonové vany, která měla bránit průsaku vody. Bojové objekty z tohoto období byly často stavěny po dvojicích, aby v případě mobilizace a armování opevněné pozice tvořily jádro opěrných bodů, které měly být ve formě polního opevnění vybudovány v jejich okolí. Palebné vějíře často navazovaly na liniové protipěchotní překážky na předpolí.

Pod č. 8 na mapě se skrývá specialita starších německých opevněných pozic, která se sem přenesla ještě z dob 1. světové války. Pro dělostřelecké pozorování bylo obvykle počítáno s využitím malý pancéřových zvonů, především 9P7, nebo kopulí (44P7). V lesních úsecích a v místech s rovinatým terénem však byla volena varinta pozorovacích stanovišť na ocelových věžích o výšce až 11 metrů. Parně zde byl osazen typ 70P9. Dodnes se zachoval betonový podstavec a nedaleko něj zničený a zatopený úkryt pro obsluhu. Po 2. světové válce se na území Polska nacházelo velké množství těchto stanovišť, a tak se s nimi počítalo pro hlídání Železné opony, nakonec však došlo k jejich sešrotování. Jediný zachovalý exemplář věže bez oplechovaného stanoviště by se snad měl nacházel na Pommernstellung.

Následující dvojice objektů (č. 10 a 11) je již z důvodu blízkosti hlavní silnice postavena v odolnosti B1. Jedná se o bojové objekty pro těžký kulomet. Oba jsou však zničené výbuchem. Podobný osud potkal také pasivní úkryt (č. 12). Cesta zpět vede kolem kabelové komory, přes kterou se připojovalo polní dělostřelectvo umístěné v týlu opevnění na pevnostní telefonní síť (č. 13). Poslední objekt se již nachází nedaleko parkoviště. V jeho okolí bylo rekonstruováno polní opevnění. Jedná se o malý pasivní úkryt z roku 1932 v odolnosti D (č. 14) určený pro sedící vojáky. Kromě demontovaných pancéřových dveří se zachoval v dobrém stavu včetně stop po maskovacím nátěru.

Po návratu k parkovišti lze autem pokračovat dál lesní cestou k obci Kaszuny, kde se nachází řada zajímavých objektů, nebo je možné se vrátit zpět na hlavní silnici č. 513 a pokračovat dál ve směru obce Mingajny.

Zachovalé objekty v okolí obce Mingajny

Po překročení řeky Drweca Warminska je možné zaparkovat v prudké pravotočivé zatáčce (54.1480636N, 20.2279697E), odkud je možné obejít zachovalé objekty v okolí. V případě nejvýchodněji položeného velitelského objektu (č. 1 na mapě) lze variantně zaparkovat přímo u přístupové cesty z hlavní silnice (54.1542781N, 20.2390850E). Řeka Drweca s řadou meandrů a bažin zde tvoří dostatečnou protipěchotní překážku. Obranu měly usnadňovat také dostatečně vysoké břehy. Čtyři zachovalé objekty jsou každý jiného typu. Dva z nich pocházejí z roku 1932 a zbylé z roku 1936.

Poněkud v týlu se nachází na zdejší poměry velký velitelský objekt (Bataillonsgefechtsstand 120B8) v odolnosti B1 z roku 1936 (č. 1). Zachoval se v dobrém stavu. Střílna na ochranu vchodu byla ukradena, intriér je holý bez obvyklých zachovalých nápisů na stěnách. Nachází se přímo u cesty vedoucí od hlavní silnice a tak s jeho nalezením není žádný problém.

Východně od hlavní silnice se na hraně bažiny nachází kulometný objekt z roku 1932 v odolnosti B1 (č. 2) s pancéřovou deskou o síle 4 cm. Na stěnách je naneseno zimní maskování. Ve vstupu se zachovalo zábradlí u schůdků, což je v místních poměrech zcela výjimečné.

S nalezením zbývajících objektů je to již poněkud horší, nicméně lze využít síť lesních cest, která zde odpovídá historickým mapám z meziválečného období. Objekt č. 4 je velkým úkrytem pro dělostřelecké pozorovatele (Unterstand für Artilleriebeobachter 123B8) z roku 1936 v odolnosti B1. V roce 1936 byla linie opevnění na Heilsbergstellung zesilována pomocí pasivních objektů, v nejohroženějších místech severovýchodně od Bartoszyc (Bartenstein) byla obranná linie navíc zdvojena dodatečnou výstavbou objektů bojových. Většina postavených objektů v odolnosti B1 však byla určena pro velení a pozorování. K dělostřeleckému pozorování byly primárně určeny pancéřové kopule 44P8 osazované do stropnic objektů (např. Regelbau 28 - Artilleriebeobachtungsstand) a také věže pro dělostřelecké pozorování (Hochstand für Artilleriebeobachter).

Kritický nedostatek pancéřových prvků však způsobil, že část původně plánovaných objektů s kopulí 44P8 byla nahrazena úkrytem pro dělostřeleckého pozorovatele (Unterstand für Artilleriebeobachter). Dovnitř se vstupovalo jedním vchodem osazeným pancéřovými dveřmi 14P7. Za nimi se nacházela předsíň, ve které byl skladován ženijní materiál a zároveň mohla sloužit také pro účely protichemické ochrany. Proti vchodu se nacházela střílna pro ruční zbraně, k dispozici zde byl také nouzový východ. Dveřmi se vstupovalo do velkých ubikací posádky. Důstojníci měli k dispozici dvě menší samostatné místnosti. Celkovou posádku tvořilo 9 mužů. Dělostřelecký důstojník k měl k dispozici vyvýšený výklenek ve zdi vedle vchodu. Byl opatřen pancéřovými dvířky, přípojkou telefonu a k samotnému pozorování sloužil periskop.

Objekt č. 4 se nachází poněkud v týlu linie, jedná se lehký kulometný objekt v odolnosti D z roku 1932. Opatřen je zimním maskováním. Kromě demontovaných vchodových dveří a 2 cm silné střílny těžkého kulometu se zachoval v dobrém stavu. Cestou je možné narazit také na další objekty tohoto úseku, všechny jsou však velmi silně zničeny.