Podzemní chodby

V rámci tvrzí Maginotovy linie bylo vybudovány desítky kilometrů podzemních chodeb, které spojovaly jednotlivé objekty tvrzí, ubikace, strojovny, velitelské stanoviště a další infrastrukturu. V případech, kdy konfigurace terénu způsobila, že v některých částech podzemí by nebylo dosažena optimální hloubky podzemních komunikací, byly budovány svážnice, které jinak byly doménou napojení podzemních komunikací na vchodové objekty. Setkat se s nimi můžeme především v Alpách, příkladem mohou být tvrze St Roch, nebo Saint Gobain.

Dopravu v rozlehlých tvrzích zajišťovaly elektrifikované železnice, které vedly od vchodových objektů pro munici až pod bojové objekty.

Jednotlivé části podzemí bylo možné hermeticky oddělit pomocí soustavy plynotěsných pancéřových dveří. Obvykle se nacházely v blízkosti jednotlivých bojových objektů a oddělovaly hlavní galerii od muničních skladů přímo pod objektem.

Obvykle v blízkosti vchodů byly budovány v podzemí střílny pro blízkou obranu, které v případě obsazení vchodových objektů chránily přístup dále do tvrze. Z podobných důvodů byly budovány také minové kobky, které v případě nutnosti umožňovaly vyhodit ohrožené části podzemí do povětří. Nechyběly ani různé typy nouzových východů, které byly buď řešeny kolmým výlezem na povrch, případně bylo využito odvodňovacích štol, které byly k tomuto účelu dostatečně rozšířeny.